Název japonského bojového umění Aikidó znamená v češtině "cesta harmonie ducha". Aikidó bylo vytvořeno ze starého samurajského umění boje beze zbraně zvaného aikidžucu, o němž je známé, že existovalo již v 9. století. Používalo se hlavně ve válkách, v období Kamakura (1192-1333). Bylo vytvořeno jako tajné umění samurajů z rodu Minamoto a až do 19. století zůstávalo skryto veřejnosti. Jako první začal aikidžucu šířit Sókaku Takeda pod názvem Daitórjú aikidžucu. Jeho žákem se stal Morihei Uešiba, který žil v letech 1883 - 1969 a je považován za jednoho z největších velikánů budó. Ten po ukončení výuky Daitórjú aikidžucu založil ve 30. letech svůj vlastní styl aikibudó. Aikidó, tak jak ho známe dnes, však vytvořil až v roce 1945 a je proto toto umění relativně mladé.
Aikidó se cvičí v cvičební místnosti dojo (místo osvícení). Jako úbor slouží gi (nesprávně též nazývané kimino), pokročilejší studenti potom nosí hakamu (tradiční kalhotovou sukni k cvičení bojových umění). Trénink začíná krátkou meditací a poklonou ke kamize (místo, kde visí v každém dodžu fotografie zakladatele). Po rozcvičení následuje trénink pádů, jenž je v tomto umění velice důležitý. Po něm se většinou pokračuje krátkými cvičeními zaměřenými na sílu, i když ta sama o sobě není v tomto umění tak důležitá. Dále přichází na řadu vlastní cvičení, které se uskutečňuje pod vedením učitele ve dvojicích. Na závěr hodiny se cvičenci opět ukloní a opouštějí dojo.
V aikidó jako v bojovém umění už není hlavním cílem protivníka zranit nebo zabít, ale pomocí technik ho přimět k pochopení skutečnosti, že jeho snaha je beze smyslu. Podle slov zakladatele cvičenec aikidó je vítězem již tehdy, když na něj nepřítel zaútočí. Toto bojové umění využívá technik, jež nejdou proti síle nepřítele, ale snaží se s jeho útokem splynout. Proto je toto umění vhodné i pro ženy a děti. Aikidó je tedy cesta harmonie, kterou při cvičení dosahujeme se vším - se sebou samým, s kýmkoliv dalším, s přírodou, s prostředím a pomáhá nám navozovat např. správné držení těla. Cvičení aikidó není fyzicky náročné a po dobře odvedeném tréninku, na který se samozřejmě člověk musí dobře soustředit, pak mnohdy cvičenci odcházejí méně unaveni, než přišli.
V aikidó je šest žákovských stupňů (kyu). Nejnižší je šesté kyu, nejvyšší první kyu. Všechna jsou shodně označena bílým páskem. Mistrovských stupňů (danů) je deset - nejnižší je první dan, nejvyšší desátý dan. Mistrovský stupeň označuje černý pás. V aikidó se nepořádají žádné soutěže, jedná se o bojové umění, které je více méně obranné, a proto jakýkoliv útok by v něm znamenal prohru.